Ze života kambodžského hmyzu

19.05.2017

Donedávna jste se u nás mohli přihlásit na několik dobrovolnických míst po celém světě včetně Kambodži. V přihlášce jsme se budoucích nadějných dobrovolníků mimo jiné ptali, z čeho mají největší obavy.

Někdo napsal, že z podnebí. Strach z horka a vlhka chápu, to je tady na denním pořádku. To, že zmoknete na cestě z práce a na kole pak projíždíte hlubokými močály, je taky reálná hrozba (a zmoknutím myslím stav, kdy vypadáte, jako že jste se koupali v bazénu v oblečení).

Další zmiňovali strach z toho, že budou daleko od rodiny a že nebudou mít dobré připojení, aby si mohli zavolat na Skypu. Toto vyvracím, toho se určitě nebojte. Kambodžané jsou nadšení do nových technologií a hlavně chytrých telefonů. Wifi je všude a neomezená data v mobilu tu mám za 6 dolarů na měsíc. A rychlost mobilního připojení je tady podle mých zkušeností asi 2x vyšší než v Česku.

Nejvíc mě překvapilo, že snad každý z přihlášených má obavy z hmyzu. No, tuhle obavu vyvracet nebudu. Bezobratlí kamarádi jsou tady úplně všude. Kambodžani se s nimi smířili a rádi si je občas dají na svačinu (třeba mravence a cvrčky). 

Já s nimi ale smířená nejsem. Nikdy nevyjdu z domu bez repelentu. Komáři jsou totiž hodně otravná stvoření a když se pořád drbete po celém těle, nevypadáte moc reprezentativně. A navíc přenáší různé nemoci, třeba malárii a horečku dengue.

Horší než komáři jsou pro mě mravenci. Mám mravence v kanceláři. Malé, téměř neviditelné potvůrky. Někdy na začátku tady, ještě nezkušená, jsem si nechala na pracovním stole přes noc trochu jídla. Druhý den byla půlka odnesená a pilní mravenečci byli všude. Takže jídlo si už v kanceláři nenechávám, ale ani tak se jim úplně nevyhnu. Zjeví se hlavně před deštěm (a tady prší skoro každý den) a poštípají mi v nestřeženém okamžiku nohy. Nevím proč, nic jim nedělám, asi je to nějaká jejich mravenčí tradice. Nebo se mi mstí za to, že jsem jedla mravenčí polívku, nevím. Podívejte se na video a pochopíte, že jsou vážně děsiví.

Také švábi jsou nepříjemní společníci. Nedávno na mě jeden vyskočil z kredence. Doopravdy vyskočil, někteří totiž mají malá křidélka a nebojí se jich využít. Hrdě jsem ho vlastnoručně zabila sprejem a přežila útok bez fyzických následků, ale psychicky mě to poznamenalo. Od té chvíle se lekám i ještěrek. Ty jsou taky všude a občas na mě vykouknou třeba zpoza houbičky na nádobí.

Nejsem vůči hmyzu ale jen zaujatá a negativní, máme tu i hezké kousky. Třeba motýli jsou tady nádherní. Žádnou fotku ani video krásného motýla ale bohužel nemám, jsou moc malí a rychlí. Podívejte se aspoň na housenku a představujte si, jak krásný motýl se z ní asi vyklube.

A nakonec vám ukážu jedinečného zástupce kambodžské hmyzí říše – stonožku

Nevím, je to uklidňující podívaná, nebo z toho budete mít noční můry? A kterého ze zmíněných tvorů byste se báli nejvíc?