Z Křídel přes Hroznatín do Kambodži

11.02.2017

Cože, už zítra? Vůbec to nechápu. Ještě před půl rokem, když jsem dostala nabídku odjet na rok do Kambodži, jsem si to ani nepřipouštěla. A nepřipouštět si svůj odjezd mi vydrželo až do dneška. Sice jsem musela oběhat všechna očkování, koupit letenku, udělat víza. A taky jsem si (jako správná dospělá a emancipovaná žena) odstěhovala všechny svoje věci k rodičům. 

Ale stejně to doteď všechno vypadalo tak neskutečně daleko. Žádná cestovní horečka, nervozita, nic. Konečně mi to došlo, ale o to intenzivněji. Taky bylo na čase. Nemám ani sbaleno a netuším, co mi ještě zbývá dokoupit. A za 24 hodin musím stát u auta před vchodem do garáže s krosnou a pasem a vydat se na cestu na letiště. 


Začínalo to touhle haldou věcí...
Začínalo to touhle haldou věcí...
...a po pečlivé úvaze se z haldy stalo tohle.
...a po pečlivé úvaze se z haldy stalo tohle.

Obětí vyřazování nepotřebných věcí se nakonec stala jenom moka konvička, kterou jsem vyměnila za láhev slivovice. 

A teď už jen dostat sebe z Křídel a haldu věcí z Hroznatína přes Helsinky a Bangkok až do Kambodži. A jaké jsou moje první dojmy? To si přečtěte tady