I cesta z práce může být dobrodružství

31.03.2017

Podědila jsem po kamarádce kolo a povýšila jsem tedy z chodce na účastníka silničního provozu. Na kole se kupodivu cítím mnohem bezpečněji, než když chodím pěšky (v Phnom Penhu moc nechodí, to už jsem vám psala). A taky na mě pořád nekřičí motorkáři a řidiči tzv. "tuk tuků", jestli nechci svézt.

Pravidel pro řízení tu moc není. Lidé jezdí v protisměru, občas na červenou nebo opilí. Motorky řídí i děti na cestě ze školy. I dětská odrážedla mají tvar skútrů. Z bodu A do bodu B dojedete v Phnom Penhu nejrychleji na motorce, skútru nebo právě na kole. Auta kvůli častým zácpám musí stát, ale motorky a kola se protáhnou všude. Nebo prostě jedou po chodníku, pokud nějaký najdou.

V centru Phnom Penhu jsou dva druhy silnic. Krásné nové silnice bez jediné díry. A potom silnice, které by se bezpochyby staly absolutním vítězem české soutěže Výmol roku (toto dokážu kvalifikovaně zhodnotit, protože jsem v minulosti často musela zdolávat úsek silnice od Čechtína do Okřešic na Vysočině, který získal 2. místo v soutěži Výmol roku v roce 2015).

Ještě dopravní prostředky: nejčastěji tady uvidíte malé motorky a skútry. Občas kolo, ještě méně vlastní nohy chodce. Často narazíte i na zmíněné "tuk tuky". To jsou motorky, které za sebou táhnou kabinku pro cestující a slouží jako velmi oblíbené místní taxi. Zaráží mě ale obrovská luxusní auta, velmi často se státní poznávací značkou policie, vlády nebo armády. Vidět 10 Lexusů denně není v Phompenhu žádný problém.

A tady máte video z jedné cesty z práce domů. Snad se vám nezatočí hlava.