Žádný podzim, ale období dešťů

19.10.2017

V Kambodži se roční období nemění. Už jsem přišla o konec zimy, rozkvetlé jaro, báječné léto a barevný podzim. A vrátím se zase do studené zimy. Zato se střídají období sucha a období dešťů. Prší hodně, prší málo, je větší nebo menší horko než obvykle. Vlastně docela nuda. Ani se během roku nemění délka dne a vždy se stmívá už okolo šesté hodiny večer.

To, že se tu nemění roční období je pro mě dost matoucí a má to závažné praktické dopady. Třeba zapomínám na narozeniny lidí, na kterých mi záleží. Těžko se vzpomíná na narozeniny, když si tyto události pamatujete podle ročních období. Já mám narozeniny, když začnou zrát první jahody, táta má narozeniny, když konečně skončí školní rok a začne to pravé léto, a máma na podzim, kdy se začne měnit barva listí. Jak si to ale má člověk pamatovat, když tady je pořád léto?

Když jsem v únoru dorazila do Kambodži, bylo zrovna chladné a suché období. Chladné znamená, že přes den bylo jen 28 °C a Kambodžané mě varovali, že v noci mohou teploty klesnout i pod 20 °C, tak ať se prý raději přiobleču. Tohle upozornění mi během nocí, kdy jsem nemohla kvůli horku usnout, přišlo dost komické. Teď už se nesměju. I v tomto směru platí, že zvyknout se dá na všechno a i já si občas musím vzít triko s dlouhým rukávem.

V Kambodži teď pomalu končí období dešťů, a já jsem za to docela ráda. Bylo horko a vlhko a člověk byl takový celý ulepený, jen co vyšel ze sprchy. Kromě osobního nepohodlí vydatné deště přinesly záplavy, ale nikdo se tady nad tím nepozastavoval. Tak je to přece každý rok a všichni jsou na to zvyklí a připravení. Lepší než dlouhodobé sucho, které Kambodžu poslední dobou trápí a negativně ovlivňuje výnosy farmářů, kteří pěstují rýži a další plodiny.

ticho před bouří
ticho před bouří


Na tohle období dešťů osobně nezapomenu. Největším zážitkem byla vytopená kancelář v přízemí, kde většinou pracuji. Během jednoho z lijáků jsem měla hovor na Skypu s naším ředitelem. No a najednou jsem zjistila, že mám chodidla ponořená ve vodě. Musela jsem pak řediteli říct, ať se nezlobí, ale já tu mám povodeň a musím ji řešit. Ucpalo se tu odtokové potrubí, voda neměla kam odtékat a začala se valit pod dveřmi přímo ke mně do kanceláře. Na výsledek se podívejte sami:


Ještě ten den odpoledne jsem jela domů a zjistila jsem, že je zatopený celý Phnom Pehn. Všechno jsem samozřejmě pečlivě zdokumentovala. Projíždět se na kole řekou se vám totiž nepoštěstí každý den.

Na závěr musím ještě dodat, že s deštěm v Kambodži je to podobné jako se sněžením u nás. Je krásné jej pozorovat za oknem z bezpečí domova. Jen s tím rozdílem, že v Kambodži popíjíte vodu s ledem a u nás chcete sedět u krbu a v rukách držet hrníček s horkým čajem.